Альдона
| Альдона лац. Aldona | |
| Aldona | |
| Паходжаньне | |
|---|---|
| Мова(-ы) | германскія |
| Утворанае ад | Aldo + суфікс з элемэнтам -н- (-n-) |
| Іншыя формы | |
| Варыянт(ы) | Алдунь |
| Зьвязаныя артыкулы | |
| якія пачынаюцца з «Альдона» | |
Альдона (Алдунь) — жаночае імя.
Паходжаньне
[рэдагаваць | рэдагаваць код]Альдун, Альтун, Альтуна, Альтоні, Альдона або Альдон (Aldun[1], Altun[2], Altuna[3], Altoni[4], Aldonis[5], Aldone, Aldona[6][7][8], Aldonnus[9], Aldon[10][11][12][13]) — імя германскага паходжаньня[14][15]. Іменная аснова алд- (алт-) (імёны ліцьвінаў Алдыка, Аўтаўт; германскія імёны Aldiko, Altolt) паходзіць ад гоцкага alds 'стары'[16] (з значэньнем мудрасьці[17]).
Адпаведнасьць імя Альдона германскаму імю Aldun сьцьвердзіў францускі лінгвіст-германіст Раймонд Шмітляйн, які на падставе шматгадовых дасьледаваньняў прыйшоў да высноваў пра германскае паходжаньне літоўскіх уласных імёнаў[18].
Паводле менскага дасьледніка Алёхны Дайліды, які разьвівае ўсходнегерманскую этымалёгію імёнаў літоўскіх князёў і баяраў, імя Альдона адпавядае германскаму імю Altduoni (Aldoin, Aldewina), дзе аснова -він- (імёны ліцьвінаў Бутвін, Монтвін, Радавін; германскія імёны Butwin, Mondawin, Radowin) паходзіць ад гоцкага wins 'сябар'[19]. Такім парадкам, імя Альдона азначае 'старая сяброўка'[20].
Варыянты імя ў гістарычных крыніцах: Мы от рода Рускаго, съли и гостье: Иворъ солъ Игоревъ великаго князя Рускаго… Шибридъ Алданъ… Алданъ (Аповесьць мінулых часоў)[21]; Aldona Gediminowna (Хроніка польская, літоўская, жамойцкая і ўсёй Русі); Lawrin Joldan (26 лютага 1619 году)[22]; Ałduniow (1744 год)[23].
Носьбіты
[рэдагаваць | рэдагаваць код]- Альдона Гедзімінаўна (каля 1309/1310 — 1339) — жонка караля польскага Казімера ІІІ, дачка вялікага князя літоўскага Гедзіміна
Крыніцы
[рэдагаваць | рэдагаваць код]- ↑ Förstemann E. W. Altdeutsches Namenbuch. Bd. 1: Personennamen. — Bonn, 1900. S. 57, 1144.
- ↑ Socin A. Mittelhochdeutsches Namenbuch. — Basel, 1903. S. 177, 699.
- ↑ Jungfer J. Magerit — Madrid // Revue hispanique. T. 18, Nr. 53, 1908. S. 19.
- ↑ Names in the Low Countries before 1150, Kees Nieuwenhuijsen Living History Studies (Studies about The Netherlands during Middle Ages)
- ↑ Aldonis, Cathalaunia: Noms / Antroponimia
- ↑ Mackensen L. Das grosse Buch der Vornamen: Herkunft, Ableitungen und Verbreitung, Koseformen, berühmte Namensträger, Gedenk- und Namenstage, verklungene Vornamen. — Ullstein, 1980. S. 195.
- ↑ Weitershaus F. W. Das neue Vornamenbuch 8000 Vornamen: Herkunft u. Bedeutung. — München, 1988. S. 58.
- ↑ Barbé J.-M. Tous les prenoms. — Paris, 1994. P. 25.
- ↑ Taylor N. L., Monasteries and Servile Genealogies Guy of Suresnes and Saint-Germain-des-Prés in the Twelfth Century // Genèse médiévale de l’anthroponymie moderne. Tome V-1 : Intégration et exclusion sociale, lectures anthroponymiques. — Tours, 2002. P. 249—268.
- ↑ Ferguson R. The Teutonic Name-system Applied to the Family Names of France, England, & Germany. — London, 1864. P. 418.
- ↑ Surname Book and Racial History: A Compilation and Arrangement of Genealogical and Historical Data for Use by the Students and Members of the Relief Society of the Church of Jesus Christ of Latter-day Saints. — Salt Lake City, 1918. P. 297.
- ↑ Jean Tosti, Noms commençant par A, Dictionnaire des noms de famille de France et d’ailleurs
- ↑ Head B. F., Semënova-Head L. Vestígios da presença sueva no noroeste da península ibérica: na etnologia, na arqueologia e na língua // Diacrítica. Vol. 27, no.2, 2013. P. 268.
- ↑ Francovich-Onesti N. Vestigia longobarde in Italia (568—774). Lessico e antroponimia. — Roma, 1999. P. 173.
- ↑ Alessandro Nespoli, Casi di antroponimia germanica e anglosassone nel Santuario di Monte Sant’Angelo
- ↑ Morlet M.-T. Les noms de personne sur le territoire de l’ancienne Gaule du VIe au XIIe siècle. T. I: Les noms issus du germanique continental et les créations gallo-germaniques. — Paris, 1971. P. 30.
- ↑ Kapff R. Deutsche Vornamen: mit den von ihnen abstammenden Geschlechtsnamen sprachlich erläutert. — Nürtingen am Neckar, 1889. S. 8.
- ↑ Schmittlein R. Toponymes finnois et germaniques en Lituanie // Revue internationale d’onomastique. Nr. 2, 1948. P. 103.
- ↑ Дайліда А. Пачаткі Вялікага княства Літоўскага: ад стварэння да Крэўскай уніі / Рэц. С. Тарасаў. — Менск, 2019. С. 17.
- ↑ Дайліда А. Пачаткі Вялікага княства Літоўскага: ад стварэння да Крэўскай уніі / Рэц. С. Тарасаў. — Менск, 2019. С. 19.
- ↑ Договор между Русью и Византией (944/945)(недаступная спасылка), Fontes historiae Magni Ducatus Lithuaniae
- ↑ Lietuvos inventoriai XVII a. — Vilnius, 1962. P. 76.
- ↑ Diecezja Wileńska, 1744, Pawet, 20 лютага 2011 г.
Літаратура
[рэдагаваць | рэдагаваць код]- Дайліда А. Пачаткі Вялікага княства Літоўскага: ад стварэння да Крэўскай уніі / Рэц. С. Тарасаў. Аўтарскае выданне. — Менск, 2019. — 459 с. — (сьціслая вэрсія кнігі: Вытокі Вялікае Літвы. — Менск, 2021. — 89 с.)